Krušné hory jsou pro nás zakleté. Již třetí rok se snažíme zdolat jedno z nejdelších českých pohoří a stále nejsme u konce. Proti nám je i samotná příroda, která nám tvrdohlavě odmítá poskytnou dostatečnou sněhovou pokrývku potřebnou pro použití „čertovských prkének“ a náš přechod tím značně zrychlit. Naše úsilí je však nezlomné. Vytrváme a věříme, že již brzy se, na naší cestě kolem republiky, přesuneme do pohoří Smrčiny, které ze západu navazuje na Krušné hory.
Tím rozhodně nechci říci, že nás Krušky nebaví. Krásné výhledy z tamní magistrály, málo turistů ve srovnání s Krkonošemi nebo Jizerskými horami a zapomenuté osady mají své kouzlo. A když si dopředu zamluvíte jídlo v hospodách po trase (ano, po zkušenostech z minulého přechodu Vráťa obvolal všechny hospody a přesvědčoval je, že se jim vyplatí uvařit jídlo pro 13-členou skupinu), tak ani nehladovíte 😊.
Letošní přechod hor byl naplánován na víkend od 8. – 10. března a účast byla, jako již tradičně, opět rekordní. Dvanáct borců a jedna borkyně se potkalo v restauraci Pod lipou v Nové Vsi v Horách, kde jsme skončili v loňském roce. V očekávání téměř 30 kilometrového sobotního pochodu proběhl večer relativně v poklidu. Ve skupinkách jsme se pomalu trousili do postelí, abychom byli ráno čilí. Po vydatné snídani a rozloučení se s milým personálem jsme vyrazili směrem na Horský hotel Lesná, kde jsme doplnili tekutiny a dali si něco malého k snědku.
Cesta probíhala hladce, ve skupině vládla družná nálada a každý chtěl přispět tím svým příběhem / moudrem. Řešila se rekultivace krajiny Ústeckého kraje, větrné elektrárny, železniční doprava v kraji, jeho pochmurná historie, ale také domácí volejbalová extraliga nebo nadcházející sportovní akce v Kolodějích. Šlo se svižně, jednak kvůli jednoduchému profilu trati (za dva dny jsme nastoupali cca 900 výškových metrů a necelých 800 metrů jsme vyklesali) a možná i kvůli faktu, že s sebou nikdo na ramenou netáhl běžky (a to ani předseda Jirka, nebo vedoucí výpravy Vráťa), které by letos byly skutečně zbytečné.
Do našeho nocležiště – Hory Sv. Šebestiána jsme se dostali za světla! Rychle jsme se ubytovali v pokojíčcích (rozdělili jsme se podle chrápajících a nechrápajících) a vyrazili jsme do víru nočního velkoměsta. Po pravdě jediným otevřeným podnikem byla restaurace U hada, kde jsme měli dopředu objednány tři druhy hotovek (jinak by to bylo bez jídla ☹). Po odchodu řady unavených horalů jsme vytáhli Karty proti lidskosti, se kterými jsme vydrželi až do zavíračky v hodině vlka.
Ráno jsme v apartmánu dojedli zbytky potravin a vypravili se na pouhou 18-km túru do Měděnce, odkud nám jel autobus do Prahy. Po cestě nás doprovázela malebná krajina s pěknými výhledy na vodní nádrž Přísečnice. Vydařený víkend s rekordními kilometry v nohách byl u konce a už se těším, jak příští rok zdoláme Klínovec a zavítáme do Jáchymova.
Za TJ Slavoj Koloděje sepsal
Tomáš Holinka
