V první březnové dekádě se uskutečnil již druhý ročník zimního soustředění volejbalového oddílu TJ Slavoj Koloděje. Oproti minulému ročníku jsme udělali několik drobných úprav v aranžmá, to hlavní-být spolu a udělat něco pro svoje zdraví-však zůstalo. Asi největší změnou bylo, že letos jsme neměli jedinou „základnu“, ze které bychom dělali hvězdicovité výlety do okolí, ale že se jednalo o skutečný přechod Krkonoš na běžkách. Zprvu to vypadalo, že o soustředění bude veliký zájem, nicméně nakonec jsme byli rádi, že nás jede přibližně stejně jako vloni. K již tradičním aktérům, kterými jsou Vráťa Skrbek, Lukáš Jirmann, Bohouš Bursa, Jiří Erben st. a Tomáš Holinka, se přidali loni churavějící Tomáš Rokos a Jirka Erben ml. Naopak vleklé zranění znemožnilo účast Vlastovi Rychnovskému, ale i Tomáši Chytilovi.
Odjezd byl naplánován na brzké páteční ráno, abychom si ještě ten samý den mohli zadovádět na sněhu. Autobus nás vysadil ve Velké Úpě, odkud jsme se nechali vyvézt lanovkou na Portášky. První, obědové, zastavení bylo na Boudě Jana, která se po našem odjezdu musela zavřít kvůli generální rekonstrukci. Ačkoli jsme byli personálem chaty ubezpečováni, že to není kvůli nám, nabyli jsme přesvědčení, že nám nechtějí říci pravdu do očí. Přiznejme si, že řádění kolodějských volejbalistů prostě nemůže ustát každý.
Nechali jsme boudu svému osudu a po několika guláších a borůvkových knedlících jsme pokračovali podél Krakonošova údolí až ke Spálenému Mlýnu. Odtud následovalo mírné stoupání do Dolní Malé Úpy, kde už na nás čekal francouzský filmový štáb, aby s námi natočil další ze série oblíbených romantických vánočních komedií „Láska na první pohled“.Po boku okouzlující Barbary Cabrita, kterou čeští diváci znají z několika epizod seriálu Kriminálka Paříž, si zahrál Jirka Erben ml., zřejmě kvůli svému mladickému vzhledu a blond hřívě.
Chtě, nechtě, po rozdání pár podpisů fanouškům jsme museli pokračovat na Pomezní Boudy, kde jsme v místním pivovaru Trautenberk měli sraz s opozdivšími se Lukášem a Bohoušem.Zlatým hřebem byl výšlap na turistickou boudu Jelenka v nadmořské výšce 1260 m, kde jsme přenocovali.
Ráno jsme se jen těžce loučili s obsluhou, která pro nás připravovala výtečné kulinářské delikatesy, a zamířili na Sněžku. Ačkoli to bylo necelých 5 km, cesta to byla poněkud krušná. Hustá mlha, částečný déšť a prudké poryvy větru udělaly z dobývání naší nejvyšší hory hotové peklo. Cesta podél Obřího hřebenu si vyžádala první oběť. U odbočky na Růžohorky, před finálním výstupem na Sněžku, se musel vinou přetrvávající horečky a celkového vyčerpání vrátit Jiří Erben st. Zůstali jsme v šesti!
Prakticky nulová viditelnost omezila naše setrvání na vrcholu Sněžky na krátký okamžik. Po rychlém občerstvení a přemazání lyží jsme vyrazili směrem dolů. Vítr, strmý sráz a částečně zledovatělý sníh nám dělaly komplikace. Nejvíce problémů měli Tomáš Rokos a Jirka Erben ml., jejichž boty neměly prakticky žádný vzorek a dolů sešli pouze za pomoci řetězového zábradlí. Milým rozptýlením však byli spoře odění výletníci (ano, mezi nimi i ženy pouze v plavkách!), kteří nás v rámci jakéhosi recesistického závodu o zdolání vrcholu míjelis pořadovými čísly na zádech.
Naše lyže dále směřovaly již loni projetou trasou: Luční bouda – Špindlerovka – Penzion Malý Šišák, kam nás Bohouš zlákal na nejlevnější Plzeň v NP – do Moravské boudy, kde naše sobotní cesta skončila. Nabídka skvělé polopenze nás mile překvapila a vynikající a komunikativní obsluha umocnila družnou náladu, která panovala až do pozdních nočních hodin. Na řadu přišly i stolní hry, z nichž si pamatuji pouze „Země, město“. Nemůžu rovněž opomenout, že jsme v průběhu večera do našeho týmu draftovali několik slibných hráček z STS Chvojkovice-Brod, které zde v době našeho příjezdu byly na týdenním volejbalovém soustředění.
Po noci strávené v podkrovním pokoji – ratejně až pro 10 nocležníků – se již všechno připravovalo na závěrečný den soustředění. Tradiční – tu více, jindy méně – úspěšné mazání lyží, volba optimální trasy a kontrola tekutin před cestou byly doplňovány veselými příhodami z posledních dnů. Přes Labskou boudu, která byla asi největším zklamáním zájezdu, jsme se dostali na přeplněné Dvoračky a odtud přes sjezdařské trasy Horní Domkydo Harrachova. Poslední kilometry byly vskutku ďábelsky rychlé, jelikož jsme se snažili stihnout jediný volný spoj do Prahy. Bohužel se to nepodařilo a my jsme byli odkázáni na taxi službu, která nás přiblížila do Tanvaldu, odkud nám jel vlak. Ponaučení pro příště: koupit zpáteční jízdenku v předstihu!
I přes menší zaváhání v samotném závěru se soustředění více než vyvedlo, naběhali jsme téměř 50 km při souhrnném převýšení 1610 výškových metrů a ochutnali piva minimálně z pěti pivovarů, včetně dvou místních.
Za TJ Slavoj Koloděje sepsal
Tomáš Holinka
